Tři pilíře prevence

- Dáš si heroin?
- Co to je?
- Dobrej fet.
- Tak to jo. Já myslel, že je to nějaká droga. Ve škole jsme probírali marihuanu. Podle toho, co o ní říkal učitel, bych si ji určitě nedal. Nechci bejt nějakej narkoman.
- Máš recht. Nechám ti půlku ve stříkačce …

Tři pilíře primární prevence – informace, postoje, chování

Cítíte absurditu tohoto rozhovoru? A přitom právě v protidrogové prevenci se takovýchto pochybní v dobré víře, že pomohou, dopouštíme. Myslíme si, že informace (hlavně ať jsou děsivé!), varovné moralistní poučky a brožury, šoty apod. povedou samy o sobě ke změně či formování chování mladých lidí vůči drogám.

  • Víme, co je správná a zdravá strava?
  • Víme, kolik karcinogenních látek je v jedné cigaretě?
  • Víme, co dělá s játry (mozkem, dětmi, spolujezdci na silnicích apod.) alkohol?

Víme. Čteme odborné či populární články, provádíme výzkumy a studie, vytváříme nové vědní obory, v televizi je spousta vzdělávacích a osvětových pořadů.

Jenže - nechováme se podle toho. Jako by se nás tyto informace netýkaly…
Zůstávají poletovat ve vzduchoprázdnu? Jsou zbytečné?

Nikoliv. Vytváří „podhoubí“ pro rozhodnutí „nepoznamenaných“ a těch, kteří vnímají nesoulad mezi svým současným a „zdravým“ chováním. Vnímáme-li onen nesoulad, jsou takové informace potřebným aktivizačním prvkem formování postojů. Mají-li ale informace něco měnit, mají-li se stát vzdělávacím či „výchovným hybatelem“, nemohou zůstat „pouze sděleny“. Varovné poselství nemůže drog nemůže být samozřejmě nikdy opominuto, samo o sobě je ale neúčinné a může být i kontraproduktivní (lidé drogy užívají, protože skutečně něco přináší - něco, co může být žádáno, oceňováno apod.; navíc zdravotní rizika se nejen nemusí projevit hned, ale budou i s ohledem na jiný vztah mladých lidí ke zdraví vždy podceňována).

Zkrátka a dobře, od informací k chování vede cesta přes postoje a názory. A vytváření postojů je věc dlouhodobá, stejně jako formování chování. Jsou tím pevnější, čím „stejnoroději“ jsou sdělovány z různých zdrojů – v rodině, mezi blízkými, ve škole a práci, v masmédiích apod. Postoje obsahují připravenost reagovat a chovat se určitým způsobem. Mají určitý emoční náboj ve vztahu k dané věci či jevu. V různé míře intenzity jde o vztah kladný, záporný nebo ambivalentní, případně je nám věc lhostejná, je bez emoční odezvy.

Jaké prostředky a metody používat, abychom informacemi vytvářeli nebo spíše ovlivňovali postoje žáků a následně také jejich chování?

Je nezbytné:

  • působit systematicky a dlouhodobě – to znamená začít včas, nespoléhat na jednorázové akce a kampaně, dbát na vhodnost a přiměřenost informací pro jednotlivé věkové kategoriím dětí (viz věková distribuce primární prevence)
  • spojovat kontext chování vůči legálním a nelegálním drogám – užívání těchto látek (alkohol, tabák) s užíváním nelegálních drog úzce souvisí a pro děti tak ztrácí drogy nádech výjimečnosti a exotiky
  • orientovat své působení na pozitivní alternativy - na řešení, která jsou pro děti a mládež přijatelná a nejsou jen „zbožným přáním dospělých“; zde zejména je možné úspěšně využít působení vrstevníků (viz peer programy)
  • používat moderní výukové metody, které jsou postaveny sociálním učení - na vytváření sociálních dovedností, skupinovém řešení úkolů, zvládání problémových situací, hraní rolí aj. tvůrčí postupy, zapojující rozumové i emoční aspekty; tento aktivní přístup ve výuce výrazně zvyšuje šanci na ovlivnění postojů a mj. i vytváří lepší a důvěrnější vztahy ve třídě.


Takže jak by mohl vypadat rozhovor teenagerů, kde je jeden po absolvování programu kvalitní primární prevence? Třeba takhle:

- Dáš si ejč?
- Neblázni. Takovej šit do sebe přece nebudu rvát. Navíc to pořád střílíš z jedné stříkačky a já o nějaký žloutenky nebo tak nestojím.
- A ty seš uplně čistej?
- Občas si dám brko, ale nepřeháním to. Ty podlampový skanky jsou totiž děsnej dryják a úplně tě zazdí. A na chlast kašlu úplně.
- Mně ten heroin sedí. Akorát je ho furt málo.
- No vidíš. A o tom to je.

Autor: Mgr. Dušan Dvořák

Zobrazeno: 11155x