Co je efektivní prevence

Kritéria efektivního programu všeobecné prevence ve školách:

  1. odpovídá věku
  2. je malý a interaktivní
  3. zahrnuje podstatnou část žáků
  4. zahrnuje získání relevantních sociálních dovedností a dovedností potřebných pro život
  5. bere v úvahu místní specifika
  6. využívá pozitivní modely
  7. zahrnuje legální i ilegální návykové látky
  8. zahrnuje i snižování dostupnosti návykových rizik
  9. je soustavný a dlouhodobý
  10. je prezentován kvalifikovaně a důvěryhodně
  11. je komplexní a využívá více strategií
  12. počítá s komplikacemi a nabízí možnosti, jak je zvládat

(Nešpor a Csémy, 1998)

1. Program odpovídá věku

Čím je nižší  věk žáka, tím má  být prevence  méně specifická a  více orientovaná na obecnou ochranu zdraví. Naopak, čím je žák starší, tím  by   prevence měla být více zaměřena na jednotlivé návykové látky a žáci by měli být do preventivního programu aktivně zapojeni, protože  v tomto věku získává na významu  racionální argumentace a možnost o problémech diskutovat. Program účinný u  žáků nižších ročníků (do 11-12 let. může mít právě opačný efekt u starších žáků.

2. Program je malý a interaktivní

Autoři citují práce Toblerové, která na základě  výsledků 143 studií týkajících se prevence  došla k závěru, že nejúčinnější při všeobecné prevenci byly tzv. peer programy (programy za aktivní účasti připravených vrstevníků., což se týkalo alkoholu, měkkých drog, tvrdých drog i cigaret.

V jiných  studiích  se zjistilo, že:

  • interaktivní programy jsou účinnější než programy (pouze. vzdělávací
  • programy pro menší počet žáků jsou účinnější než  programy pro velký počet
  • peer programy (programy  realizované připravenými  vrstevníky. jsou účinnější než programy, které realizují pouze učitelé - programy realizované jen učiteli vedou někde  dokonce  k tomu, že výsledky jsou  horší než v kontrolní skupině bez jakéhokoliv programu

3. Program zahrnuje podstatnou část žáků

To, aby všeobecná prevence byla poskytnuta podstatné části žáků v dané třídě nebo škole vychází z definice všeobecné prevence. Častá chyba, s níž se v praxi setkáváme, je že se některý program soustředí pouze na přípravu peer aktivistů a menší nebo žádnou pozornost věnuje realizaci programu za pomoci peer aktivistů v celých třídách.

4. Program zahrnuje získávání relevantních sociálních dovedností a dovedností potřebných pro život

Nácvik relevantních dovedností je prokazatelně účinnou metodou. Ve všeobecné prevenci se nejčastěji uplatňují dovednosti jako odmítání návykových látek a schopnost čelit tlaku ze strany okolí, komunikační dovednosti, schopnost vytvářet přátelské vztahy, asertivní dovednosti a zvyšování zdravého sebevědomí, zvyšování schopnosti sebeuvědomování, zlepšování sebeovládání, dovednosti rozhodování, lepší vnímání následků určitého jednání, nenásilní zvládání konfliktů, konzumentské dovednosti, studijní dovednosti, zvládání úzkosti a stresu.

5. Program bere v úvahu místní specifika

Zásadu,  že ignorovat místní specifika se nevyplácí, ilustrují autoři na příkladu Nového  Zélandu. Dle údajů WHO se na Nový Zéland dostaly informace o problémech s čicháním organických rozpouštědel u  dětí ve Velké Británii. Na školách na Novém Zélandě začali proto pořádat přednášky o těkavých látkách. Tento problém však byl v této zemi předtím takřka neznámý. Nechtěným výsledkem takové „prevence“ bylo vzbuzení zájmu o těkavé látky  - informace získané v preventivních programech napomohly jejich rozšíření a  tamní školáci je začali také zneužívat.

Odhlédneme-li od neúčinné preventivní strategie, která se  tomto případě použila (forma přednášek., byla největší chyba právě v  tom, že odborníci před zahájením programu dobře nezmapovali místní  situaci a nezabývali se reálnými a aktuálními návykovými riziky, jimž byla místní školní populace opravdu  vystavena.

6. Program využívá pozitivní modely

Napodobování je osvědčený postup používaný jak v psychoterapii, tak v pedagogice. Proto mají v prevenci význam pozitivní modely, zejména takové, s nimiž se může cílová populace ztotožnit a jejichž způsoby reagování může uplatnit v situacích svého každodenního života. Jako pozitivní modely ve všeobecné prevenci jsou vhodní vrstevníci, kteří žijí zdravě. Nevhodní jsou pacienti léčení pro závislost a vysloveně nevhodní závislí na drogách, kteří o léčbu nemají zájem a kteří pokračují v braní drog.

Využívání pozitivních modelů ale neznamená postavit program na hvězdách školního kolektivu nebo dokonce idolech ze světa populární hudby nebo sportu. Trpké zahraniční zkušenosti ukazují, že preventivní programy postavené na vynikajících jednotlivcích mohou končit debaklem v situaci, kdy jejich protagonista z nějakého důvodu selže nebo když není k dispozici. Navíc se může běžný žák jen obtížně ztotožňovat s  vynikající osobností, což oslabuje efekt programu i za normálních okolností. Daleko vhodnější je proto mít k dispozici dostatek kvalitních, i když nikoliv nutně mimořádných, spolupracovníků.

7. Program zahrnuje legální i nelegální návykové látky

Naprostá většina dobrých zahraničních programů všeobecné prevence určené dětem a dospívajícím zahrnují legální i ilegální návykové látky. Důvody jsou následující : 

  1. Legální drogy (u nás nejčastěji tabák a alkohol. zvyšují míru rizikových faktorů a tedy i možnost přechodu k ilegálním drogám.
  2. Legální drogy představují u dospívajících závažný problém samy o sobě. Závislost na nich vzniká rychleji než v pozdějších letech a zejména alkohol je pro děti a dospívající mimořádně nebezpečný, i u těch, kdo  na něm (ještě. závislí nejsou. Jedná se např. o úrazy, otravy, dopravní nehody nebo násilnou trestná činnost pod vlivem alkoholu.
  3. Zejména dospívající mají tendenci vnímat prevenci zaměřenou úzce na ilegální návykové látky a ignorující alkohol a tabák jako jednostrannou a nevyváženou.
  4. Často se  kombinuje  alkohol a jiné návykové látky během jednoho sezení.
  5. Prevence škodlivého užívání legálních návykových látek může být užitečná při v prevenci ilegálních látek,  naopak to však  patrně neplatí. 
  6. Mechanismy, které se uplatňují při vzniku závislosti na alkoholu nebo na drogách (i při vzniku patologického hráčství. jsou stejné nebo podobné -  podobné nebo identické jsou i preventivní strategie všeobecné prevence.
  7. Děti z rodin, kde se vyskytuje závislost na alkoholu, jsou více ohroženy závislostí na návykových látkách v porovnání s dětmi, kde se tento problém v rodině nevyskytuje.

8. Program zahrnuje i snižování dostupnosti návykových rizik

Do této kategorie patří např. zákaz prodeje alkoholických nápojů osobám pod 18 let, zákaz prodeje tabákových výrobků osobám pod 16 let a zákaz prodeje ilegálních drog. Snižování dostupnosti může také znamenat vyhýbat se rizikovým prostředím, to aby rodiče doma neměli pro dítě dostupné léky a alkohol atd.

Je jasné že škola může snižování dostupnosti ovlivnit pouze částečně a že by v této oblasti měla spolupracovat s rodinou. Součástí systematického preventivního programu ve školním prostředí by měl být i prosazovaný zákaz alkoholu a jiných návykových látek ve škole a na akcích, které škola pořádá. Efektivita postihu za porušení zákazu bezdrogového školního prostředí souvisí více s důsledností, s jakou se prosazuje, než s tvrdostí postihu.

9. Program je soustavný a dlouhodobý

Efektivita programu vzrůstá, jestliže je soustavný a dlouhodobý. Naopak lze sotva předpokládat pozitivní efekt nahodilých a jednorázových akcí, byť jsou třeba i dobře míněny.

Podle zahraničních pramenů je účinnost prevence je nejvyšší, jestliže začne dva až tři roky prvním kontaktem s návykovou látkou a jestliže pokračuje průběžně mnoho let.  I  poměrně kvalitní program zahrnující 8 sezení v 7. ročníku a 3 sezení v 8. ročníku nedokázal ovlivnit užívání návykových látek v 9. Ročníku. Autoři proto považují pro efektivitu programu nutné průběžné působení a posilování účinků i v dalších ročnících.

10. Program je prezentován kvalifikovaně a důvěryhodně

Způsob, jakým je program prezentován, a  lidé, kteří program vedou, mohou podstatně ovlivnit jeho efektivitu. „Lidský faktor“ může poněkud komplikovat porovnávání efektivity různých programů. Je to ovšem pádný důvod k tomu, aby se přípravě pedagogů a dalších pracovníků, kteří se na realizaci programu podílejí, věnovala potřebná pozornost.

11. Program je komplexní a využívá více strategií

Užitečnost uvedeného principu ilustrují Nešpor a Csémy na norské studii, jejíž  autoři zkoumali efektivitu různých typů školních programů zaměřených proti kouření. Žáci z 99 škol byli rozdělení do následujících čtyř skupin:

Skupina A  - kontrolní,  žádný program 

Skupina B – program zahrnoval práci ve třídě, spolupráci s rodiči a výcvik učitelů

Skupina C – program zahrnoval práci ve třídě a spolupráci s rodiči, ne však  a výcvik učitelů

Skupina D – program  zahrnoval práci ve třídě a výcvik učitelů, ne však spolupráci s rodiči

S asi půlročním odstupem došlo k vzestupu kuřáků v kontrolní skupině A o 8,3 %, zatímco ve skupině B (nejkomplexnější program.,  pouze o 1,9 %. Ve skupině C a D byly výsledky lepší než u kontrolní skupiny, ale horší než u skupiny B.

12. Program počítá s  komplikacemi a nabízí dobré možnosti, jak je zvládat

Míra rizikových faktorů se u určitého žáka může v krátké době pronikavě zvýšit (např. v období rozvodu rodičů či v důsledku rizikové starší společnosti, do níž se dostal.. Navíc je prokázáno, že zdrojem informací o tom, kde hledat pomoc pro problémy s návykovými látkami i pro jiné problémy, bývají často vrstevníci.  Program by proto měl obsahovat takové prvky, které by usnadňovaly řešení komplikací a krizí, např. kde hledat pomoc pro různé problémy včetně problémů s návykovými látkami, jak zvládat nepříjemné duševní stavy atd.

Zobrazeno: 10193x