Závislost

Definice (syndromu) závislosti na psychoaktivních látkách

Mezinárodní klasifikace nemocí říká, že při závislosti má pro jedince užívání nějaké látky přednost před jiným jednáním, kterého si dříve cenil více. Jako ústřední charakteristiku onemocnění označuje touhu (často silnou, přemáhající) užívat psychoaktivní látku nebo látky (drogy včetně alkoholu, tabáku a někdy i třeba relativně bezpečně vnímané kávy). Odpovídajícím pro označení síly touhy by mohlo být slovo žádostivost nebo chtíč. Touhu užívat drogy si jedinec uvědomuje (i když ji nemusí přiznávat) a snaží se často užívání kontrolovat, nebo i zastavit; často však neúspěšně.

Pro diagnózu závislosti je potřeba, aby byly přítomny některé z následujícího seznamu příznaků:
a) Silná touha užívat látku
b) Potíže v kontrole užívání látky
c) Užívání látky k odstranění tělesných odvykacích příznaků
d) Průkaz tolerance (potřeba vyšších dávek drogy k dosažení žádoucího stavu)
e) Zanedbávání jiných zájmů a potěšení než je užívání drogy
f) Pokračování v užívání i přes jasný důkaz škodlivých následků užívání (depresivní stavy, nákaza virovou žloutenkou při injekční aplikaci, cirhóza jater při užívání alkoholu apod.)

Možná jste si při čtení předcházejících řádků uvědomili, že diagnostická kritéria pro závislost splňuje nejen mnoho uživatelů heroinu, pervitinu či kokainu, ale také mnoho lidí, kteří každý večer popíjejí alkohol (nejen v restauracích, ale mnohdy doma u televize), kouří cigarety… Diagnostikovali jste správně. Závislost je velmi rozšířené onemocnění a závislost na legálně distribuovaných drogách, zejména tabáku a alkoholu, je velmi častá a také má nejvážnější dopady na zdraví uživatelů. Závislost na nelegálních drogách je dík někdy rychlejšímu rozvoji, ale zejména dík černému trhu, kriminalizaci uživatelů a dalším přidruženým rizikům více viditelná; ovšem z hlediska celé společnosti a zatížení zdravotního systému se jedná o problém spíše okrajový.

Závislost se často dělí na tělesnou (fyzickou) a psychickou. Fyzická složka bývá často vnímána jako příčina všech problémů, naopak psychická bývá bagatelizována; stačí drogu vysadit a až odezní „absťák“, není už moc co řešit, stačí mít pevnou vůli... Tento pohled často zaujímají uživatelé, jejich rodinní příslušníci i většina veřejnosti.

Ve skutečnosti je to právě naopak:

1. Fyzická složka závislosti nutí uživatele dodržovat mezi jednotlivými užitími drogy určitý časový odstup, aby nedošlo k rozvoji odvykacího stavu (tzv. absťák). Odvykací stav je sice nepříjemný, může ohrozit i život postiženého, ale odeznívá během několika dní. Jeho zvládnutí může být náročné medicínsky, ale je spíše otázkou dodržení doporučeného postupu. Komplikace, alespoň u těch nelegálních drog, nebývají časté. I rozvinutý odvykací stav u uživatele heroinu lze zvládnout doma, bez zásahu lékaře (čímž ale nechceme říct, že takový postup doporučujeme). Velmi vážný tělesný odvykací stav paradoxně vyvolávají látky legální - některé léky (benzodiazepiny, barbituráty) a alkohol. Tam dochází k vážným komplikacím mnohem častěji a rozvinutý odvykací stav není prakticky možné zvládnout bez hospitalizace. Pokoušet se zvládnout bez lékaře delirium tremens (odvykací stav u alkoholu) je vysloveně nebezpečné.

2. Psychická složka závislosti je mnohem hůře ovlivnitelná a její zvládnutí vyžaduje mnohem více než pevnou vůli. Právě ona je důvodem, proč existují léčebná zařízení jako například terapeutické komunity a doléčovací centra; právě ona je příčinou recidiv i po několikaleté abstinenci. Její zvládnutí může trvat mnoho měsíců či let a často vyžaduje zásadní změnu myšlení, vztahů, prostředí a životního stylu vůbec.

K tomu je ovšem třeba poznamenat, že z toho nevyplývá, že je obecně pro léčbu závislých nejvhodnější dlouhodobá, alespoň rok trvající léčba v zařízení izolovaném kdesi v hlubokých lesích. Pro každého se totiž hodí jiný typ léčby. Existují pacienti, u kterých dlouhodobá léčba není úspěšná; naopak je může poškodit a další vývoj onemocnění spíše komplikovat. Je proto vždy třeba dobře zvážit, co je pro daného jedince vhodné a dle toho léčbu vybírat. Takovou rozvahu by měl učinit zkušený terapeut ve spolupráci s klientem.

 

Drogová závislost, včetně závislosti na alkoholu, který počítáme mezi tvrdé drogy, je plíživě se rozvíjející, chronické, recidivující onemocnění. To znamená, že:

1. Drogová závislost se rozvíjí postupně a pomalu. Nevzniká po jediné aplikaci drogy. Aby se člověk stal závislým, musí drogy užívat nějaký čas, obyčejně alespoň několik měsíců.
Rodiče a blízcí uživatele drog drogový problém obyčejně poprvé zachytí ve fázi počínající závislosti. Postižený má v tu chvíli ta sebou cca 3 - 11 roku užívání drog, v posledních měsících často už s téměř denní frekvencí. Takového postiženého rodiče přivádějí do ordinace se slovy, že se přiznal, že si před týdnem poprvé píchl pervitin; přišli na to dík tomu, že jim ze školy zavolali, že tam syn už 3 měsíce nebyl…

2. Drogová závislost je onemocnění, které se vyskytuje jen v chronické formě, tj. onemocnění vždy trvá dlouhodobě. Zasahuje mnoho oblastí života, má tendenci měnit svůj „cíl“ – to se projevuje změnami užívané drogy, ale třeba i kombinacemi s patologickým hráčstvím nebo podivnými, „závislými“ vztahy s blízkými lidmi. To se častěji týká těch, kteří nepodstoupili regulérní léčbu a neúspěšně se „léčili“ sami (a přestali např. brát pervitin s pomocí heroinu) nebo léčba proběhla, ale nepodařilo se dosáhnout žádoucích změn a pacient začal sice abstinovat od drog, ale jeho celková proměna skončila někde na půli cesty. Závislý má často tendenci vtahovat do problému osoby jemu blízké. Tím poruchu přenáší často na celý rodinný systém a chronicita se posiluje.

3. Onemocnění léčbou nemizí, a to právě vzhledem k tomu, že se jedná o chronické, recidivující onemocnění. Lze pouze dosáhnout remise, tj. uklidnění nebo potlačení příznaků onemocnění. Nemoc však zůstává přítomna ve skryté formě a při vhodných podmínkách se může znova manifestovat. Pokud byla léčba úspěšná, závislý v případě znovu propuknuvších potíží vyhledá odbornou pomoc, aby případnou recidivu zastavil.

Autor: MUDr. Jakub Minařík, SANANIM

Ochranné faktory

Protektivní (ochranné) faktory jsou vlastnosti jedince nebo jeho okolí, které snižují pravděpodobnost výskytu experimentování s návykovými látkami nebo jejich užívání. Protektivní faktory lze rozdělit do několika úrovní: jedinec – rodina – škola – vrstevníci – společnost.

> celý text

Rizikové faktory

Rizikové faktory jsou vlastnosti jedince nebo jeho okolí, které zvyšují pravděpodobnost výskytu experimentování s návykovými látkami nebo jejich užívání. Rizikové faktory lze rozdělit do několika úrovní: jedinec – rodina – škola – vrstevníci – společnost.

> celý text

Rozdíly dle pohlaví

Mluvíme-li o gender problematice, v našem kontextu máme spíše na mysli rozdílnost sociální, sociologické a kulturní situace mužů a žen, než rozdílnosti biologické. Především se zde jedná o stíženou situaci žen – uživatelek drog.

> celý text

Související nemoci

Pokud jde o nemoci související s užíváním drog, neuvádíme zde řadu nemocí, které s užíváním drog souvisí, zejména celou řadu duševních nemocí.

> celý text

Rozvoj závislosti

Existují sice drogy, u kterých se závislost vyskytuje výjimečně. Jedná se především o látky získávané z konopí, některé taneční drogy a drogy ze skupiny halucinogenů. Rozhodně to však neznamená, že tyto látky jsou bezpečné a je proto možné je bez obav užívat; mají svá specifická rizika, jež jsou popsána v textech, které se k nim vztahují.

> celý text

Závislost na "tvrdých" drogách

Rozvoj závislosti na tvrdých drogách
Závislost na drogách se v mnohém rozvíjí analogicky se závislostí na alkoholu, onemocnění má ale poněkud jinou dynamiku. Ta je jistě ovlivněna jiným účinkem těchto látek, ale uplatňují se zde výrazněji i sociální aspekty jejich užívání, resp. sociální statut jejich uživatelů („nelegálnost“ drog a s tím související finanční nákladnost, nízká společenská akceptace uživatelů apod.)

> celý text

Závislost na alkoholu

Stadia závislosti na alkoholu dle Jellineka

Rozvoj závislosti je možné rozdělit do několika fází. Existuje mnoho různých systémů, mezi nejznámější patří Jellinekova vývojová stadia rozvoje alkoholové závislosti. Jako každé schéma je i toto do jisté míry zjednodušením a zobecněním; dobře však slouží k popisu rozvoje závislosti a pochopení tohoto procesu.

> celý text