Duch a halucinogeny

Duch a halucinogeny

Halucinogeny rozšiřují vědomí a přispívají k duchovnímu rozvoji člověka.

S tímto tvrzením se těžko polemizuje jako s čímkoliv, co je opřeno o víru a individuální duchovní prožitek. Chceme pouze upozornit na určitá rizika a limity takového přesvědčení.

Užívání halucinogenů má prastarou tradici. Společnosti, kde se tyto látky rituálně užívaly a užívají, svazují toto užívání do množství pravidel a zákonitostí rituálu, která účinně chrání uživatele od možných negativních důsledků. Účelem rituálu je navodit situaci spojení s božstvem. V našich podmínkách ovšem neexistují takové tradiční rituály a účelem užití bývá častěji intoxikace samotná. Potom se nelze divit, že experimenty s halucinogeny tu a tam končí na jednotkách intenzivní péče – buď v důsledku zranění nebo paniky. Některým uživatelům trvá velmi dlouhou, než se v péči psychiatrů stabilizují, ojediněle se vyskytují případy, kdy užití drogy zanechá trvalé následky, např. v podobě psychózy.

V kulturách, kde se halucinogeny užívají, existuje autorita šamanů nebo čarodějů, kteří jsou schopni s těmito látkami zacházet a zasvětit do jejich užívání další osoby. U nás šamanská tradice není, nepočítáme-li šarlatány ovlivněné hnutím new age a nespočet importérů různých cizokrajných duchovních nauk (často v okleštěné, až vulgární podobě). To neznamená, že mezi nimi nenajdeme lidi zodpovědné a kompetentní. Pravděpodobnost, že narazíme na šarlatána, je ale tak vysoká, že doporučujeme raději nehledat. Vzhledem k tomu, že podat někomu nelegální drogu je trestný čin, si to stejně ti kompetentní raději rozmyslí.

Duchovní autority různých směrů se shodují v tom, že člověk má stát pevně nohama na zemi a umět řádně fungovat v realitě, jak ji známe (ať už má jakékoliv přesahy). Pokud člověk necítí pevnou půdu pod nohama v kvalitě mezilidských vztahů, práci, volného času, atd., měl by se experimentům s halucinogenními drogami obloukem vyhnout. Pohybovat se ve virtuální realitě zprostředkované drogou může být atraktivní – tím atraktivnější, čím je běžná, „provozní“ realita šedivější a méně zábavná.

Autor: Martin Hulík, SANANIM

Zobrazeno: 10638x