Nikotin

Nikotin je silně toxická, bezbarvá látka; jedná se o rostlinný alkaloid obsažený v tabáku. Užívání nikotinu jako psychotropní látky je vázáno na tabák, zpravidla na jeho kouření. Jiné aplikační formy (speciální žvýkací tabák, šňupání) nejsou příliš rozšířené.

Pokusy u užití jiným způsobem (např. odvar z cigaret) mohou končit někdy smrtí, protože nikotin je poměrně toxický; smrtelná dávka se pohybuje kolem 80mg.
Domovským kontinentem tabáku je Amerika. Patřil vedle peyotlu, povijnice a hub rodu psylocibe mezi tradiční drogy indiánské kultury. Pro indiány byl tabák zvláštním darem bohů a byl užíván jako rituální látka typu psychedelika. Intoxikace tabákem se tedy odehrávala často v rituálním kontextu a její hloubka, alespoň můžeme-li věřit etnobotanickým výzkumům, často dosahovala hloubky, při níž docházelo ke změněným stavům vědomí. Při tomto typu užívání docházelo i k úmrtím.

Do Evropy přivezli tabák námořníci Kryštofa Kolumba při jeho návratu z objevitelských výprav roku 1492. Až do počátku tohoto století byly pro kouření tabáku užívány dýmky a nebo doutníky. Kouř z dýmek a doutníků má jinou povahu než kouř z cigaret a poměrně spolehlivě se vstřebává z dutiny ústní (asi 60%). Cigarety jsou objevem teprve počátku 20 století, kdy byly sestrojeny automaty na výrobu cigaret a tím došlo k jejich masivnímu rozšíření.
Tabák byl dlouho považován za celkem neškodný. Rizika, která kouření způsobuje, byla popsána až v 50 letech minulého století. V současnosti kouří asi 1/4 až 1/3 dospělé populace.

Obecná charakteristika účinků
Nikotin se váže na nikotinové receptory (normálně se na ně v těle váže acetycholin) a dráždí je. Váže se na receptory v periferním, vegetativním nervovém systému, který řídí vnitřní orgány. Zde vyvolává zvýšenou aktivitu trávícího traktu: vzestup produkce slin a trávících šťáv a vzestup aktivity hladké svaloviny. Stoupá také produkce potu a může dojít ke stažení zornice.
Vazba na nikotinové receptory v centrálním nervovém systému vyvolá excitaci a může vyvolat křeče. Při mírném užití může excitace vyvolaná nikotinem přechodně mírně zvýšit duševní výkonnost. Vyšší dávky vedou k ochrnutí centrální nervové soustavy; smrt nastává pro obrnu dýchacího centra.

Účinky
Nastupují krátce po užití díky rychlému vstřebávání v plicních sklípcích; rychlost nástupu účinku se rovná intravenozní aplikaci, vstřebávání v plicích je velmi rychlé.
U nezkušených jedinců, resp. těch, kdo nemají vyvinutou toleranci, probíhá intoxikace tabákem jako nepříjemný stav spojený s bolestí hlavy a závratí, studeným potem, nevolností a zvracením. Stav je doprovázen celkovou zemdlelostí a zúžením zornic. K normalizaci dochází během několika hodin.
Velmi vysoké dávky vedou ke změněnému stavu vědomí a cyanose (modré zabarvení kůže a sliznic způsobené nedostatečným okysličením periferní krve), zvyšuje se tep, dochází k silnému pocení, ztrátě vědomí a křečím. Stav se normalizuje za několik dní.
U pravidelných kuřáků příznaky spojené s akutní otravou chybějí, resp. vyskytují se jen v mírné míře. Objevují se však chronické následky dlouhodobého kouření - poškození dýchacích cest plic; jedná se zejména o recidivující záněty horních cest dýchacích a zhoubné nádory, především plic. V srdečně - cévním systému se hlavní příznaky postižení objevují na srdečních arteriích a na cévách dolních končetin jako infarkty myokardu a neschopnost zajistit zásobení dolních končetin krví při chůzi.

Závislost a odvykací stav
Nikotin, resp. tabák vyvolává velmi silnou psychosociální závislost, která souvisí se stylem užívání a zvyklostmi uživatelů. Při dlouhodobém užívání vzniká na nikotin i fyzická závislost.
Odvykací stav se projevuje na psychice, a to nervozitou, rozladěním, podrážděností a neklidem. Somaticky je doprovázen množstvím příznaků, které jsou vyvolány narušením přenosu impulsů ve vegetativním nervovém systému.

Rizika spojená s užitím
Nejvážnější rizika jsou spojena s chronickým užíváním a poškozením organismu. Riziko otravy při akutní intoxikaci také existuje, ale pravděpodobnost takové otravy je vzhledem k převládajícímu způsobu užívání celkem malá.

Autor: MUDr. Jakub Minařík

Zobrazeno: 7966x