Efektvita a dobrá praxe

O účinné drogové prevenci lze říct mnohem více, pokud vezmeme v úvahu prvky, které vyšly z „nejlepší praxe“. V této kapitole nabídneme řadu kritérií, která praxi drogové prevence dosáhla vysokého uznání. Podporují je i odborníci na školní drogovou prevenci z osmi evropských států, kteří se podíleli na přípravě této příručky.

(z publikace „Making schools a healthier place“,Trimbos Institut, Utrecht 2002)

Kritéria kvality odvozená z „nejlepší praxe“


Obsah prevence

  • Měla by se věnovat pozornost všem typům drog/látek včetně tabáku, konopí, benzodiazepinů (např. sedativa a prášky na spaní), inhalantů (i např. lepidel) a legálních léků
  • V závislosti na sociálním prostředí a místní (nebo národní) prevalenci zneužívání drog by se měla soustředit pozornost i na lokálně vyráběné drogy, např. podomácku pálené lihoviny (populární ve skandinávských zemích), lokálně produkované opiáty (např. polský ‚kompot‘) nebo syntetické drogy (na house parties a raves)
  • Experimentální užívání drog; sem lze ale zařadit i abstinenčně orientovanou prevenci.
  • Poskytování objektivních a spolehlivých informací o pozitivních účincích i rizicích a nebezpečích spojených s drogami a užíváním drog.
  • Podpora protektivních faktorů (např. jaká preventivní opatření by se měla používat v případě užívání určitých typů drog) a snížení rizikových faktorů (např. řízení pod vlivem alkoholu).
  • Nemělo by se moralizovat, místo toho by se spíše mělo podporovat, aby mladí přemýšleli samostatně.
  • Pozornost se má soustředit na potřeby a priority.
  • S ohledem na věk studentů preventivní sdělení časem zopakujte a zahrňte do něj i přechod od konzumace jedné drogy k druhé (tím pádem budete muset přizpůsobit, co chcete sdělit).

Jak si počínat při incidentech spojených s drogami

  • Poučte učitele a nepedagogické pracovníky o tom, jak je složité detekovat užívání drog mezi studenty. Sem patří školení o tom, jak identifikovat fyzické a duševní charakteristiky užívání drog, aby bylo možno rozpoznat „skutečné“ problémy s drogami a vyhnout se falešným obviněním.
  • Nabídněte ve škole příležitosti pro anonymní a ‚bezpečné‘ poradenství nebo informace o tom, jak se obrátit na odborné služby v oblasti léčby závislosti na drogách
  • Poradenství a přístup k informacím o drogách a užívání drog by mělo být k dispozici i pro další zainteresované ve školách (učitelé, nepedagogičtí pracovníci a rodiče/zákonní zástupci).
  • Buďte ke studentům upřímní, jednejte s nimi přímo a sdělte jim, že nemůžete zajistit, aby informace, které by vám chtěli sdělit o svém užívání drog, zůstaly utajeny.
  • Programy by měly koherentní, zejména pokud jde o dlouhodobé cíle, krátkodobé cíle, aktivity a očekávané výstupy; různé aktivity by si měly vzájemně napomáhat a ne naopak.

Školní pravidla a nařízení ohledně drog

  • Pravidla i nařízení musejí být realistická: školy by se neměly snažit stanovit pravidla, která nebudou schopna prosazovat, a stejně tak by neměly přebírat odpovědnost, kterou nesou rodiče/zákonní zástupci dítěte.
  • „Přesunutím“ se problém nevyřeší. Studenti přistižení při užívání drog bývají často vyloučeni ze školy. Vytržení studenta z jeho každodenního sociálního prostředí je pravděpodobně tím nejméně rozumným krokem a může studenta vystavit ještě větším rizikům. Mnohem lepší je poskytovat odborné poradenství a vedení žáků.
  • Pravidla platí pro všechny ve škole včetně učitelů a nepedagogických pracovníků; postih by měl odpovídat míře závažnosti přestupku.
  • Rodiče/zákonní zástupci dítěte
  • Rodiče/zákonní zástupci dítěte sou pro děti příkladem jak v pozitivním, tak v negativním slova smyslu.
  • Program školní drogové prevence by měl rodičům/zákonným zástupcům poskytnout informace o drogách a užívání drog.
  • Doporučuje se, aby zástupci školy o programu drogové prevence, který chtějí realizovat, promluvili i s rodiči/zákonnými zástupci dítěte.
  • Je důležité podporovat, aby rodiče/zákonní zástupci dítěte se svými dětmi hovořili o drogách.

Cílové skupiny

  • Ve školním drogovém preventivním programu je třeba rozlišovat mezi různými typy drog i různými přístupy, které se používají v jednotlivých ročnících. Pro každou skupinu je nutno zvolit strategii, která bude odpovídat jejich věku.
  • Odlišujte prevenci pro průměrné studenty a prevenci pro ohrožené skupiny studentů.
  • Participace
  • Zákonní zástupci dítěte i samotní učitelé mohou sloužit jako intermediátoři a zároveň se mohou stát cílovou skupinou pro specifické aktivity.
  • (Pokud již nejsou k dispozici), hledejte způsoby, jak studenty aktivně zapojit do plánování, vytváření designu, implementace i evaluace.

Zázemí a výcvik

  • Zajistěte, aby se výcvik (školení) různých skupin stal základní složkou programu nejen pokud jde o znalosti, ale také pokud jde o techniky a postoje (zplnomocnění, osobní vedení).
  • Zajistěte (personálu) dostatek času na provádění intervencí a aktivit.
  • Časově efektivní programům se dostává vyšší podpory než časově náročným programům.
  • Učitelům a dalším, kteří se podílejí na školní drogové prevenci (např. peerům), musí být poskytnuty informace a školení o drogách a užívání drog.

Provádění programu

  • Zajistěte, aby se ve školním vzdělávacím kurikulu vyhradil dostatečný čas na to, aby se mohla věnovat adekvátní pozornost všem relevantním aspektům školního programu prevence drog
  • Po nějaké době preventivní program zopakujte a pokuste se jej přizpůsobit novým skupinám studentů.
Zobrazeno: 3928x