Analýza programů

Hansen (1992) ve své studii provedl analýzu široké řady školních programů prevence drog a na základě dvanácti typů programu uvedených v rubrice 12 typů programů je rozdělil do kategorií podle obsahu. Identifikoval šest skupin programů, z nichž jedna (skupina 6) nebyla popsána úplně a zároveň je příliš různorodá na to, aby se dala klasifikovat. Proto jsme ji nezařadili.

Skupina programů 1
informace / vyjasňování hodnot
V této skupině programů se kladl důraz na znalosti.
Tento typ programů odpovídá Toblerovou popsané kategorii „pouze znalosti“.
Skupina programů 2
afektivní vzdělávání
V této skupině byly zastoupeny typy programů zaměřené na rozhodovací dovednosti, vyjasnění hodnot, zvládání stresu a pozitivní sebehodnocení (self-esteem).
Schopnosti odmítat nebyly zastoupeny. Tento typ programů odpovídá Toblerovou popsané kategorii „pouze afektivní“.

Skupina programů 3
vliv společnosti
Programy zaměřené na vliv společnosti studenty primárně učí o vrstevnických a jiných tlacích a rozvíjejí dovednosti, jak těmto tlakům odolávat.
Prakticky všechny z nich zahrnují informace o užívání drog. Některé obsahují i další komponenty, např. složení slibu a stanovení norem.
Skupina programů 4
komplexní
Komplexní programy využívají různé komponenty ze všech zkoumaných preventivních programů.
Obsahují informace, výcvik rozhodovacích dovedností a schopnosti odmítat, i komponenty typu složení slibu a stanovení norem.
V této skupině se nevyskytovaly dovednosti pomáhat vrstevníkům.
Skupina programů 5
alternativy
V této skupině programů se zdůrazňují životní dovednosti a alternativy užívání drog.
Počet zkoumaných programů v této skupině ale byl omezený.

Výzkumem účinnosti těchto programů se prokázalo, že na snížení míry užívání drog mezi participujícími studenty mají největší vliv komplexní programy a programy zaměřené na společenský vliv (Hansen, 1992). Tento závěr, zdá se, potvrzují i výsledky dalších výzkumů, v posledních letech se ale objevily nové vývojové trendy, které přinesly nové informace a znalosti.

Kromě specifického obsahu školního programu prevence drog by se mělo rozlišovat i mezi preventivní snahou a tím, na jakou cílovou skupinu se zaměřuje.
Pro tři různé cílové skupiny jsou k dispozici přibližně tři typy programů:

  • univerzální programy zaměřené na obecnou populaci či její část (studentskou populaci), která není identifikována na základě individuálních rizikových faktorů (např. masmediální kampaně a školní programy zaměřené na všechny studenty)
  • selektivní programy zaměřené na specifické skupiny (např. školáky) se zvýšeným rizikem problémů spojených s užíváním drog (např. programy zaměřené na děti alkoholiků nebo vysoce ohroženou mládež z center velkých měst atd.)
  • indikované programy zaměřené na jednotlivce (např. školáky), kteří podle diagnostických kritérií nemají problémy se závislostí, ale vykazují určité charakteristiky problematického užívání (sem např. patří intervence zaměřené na mladé experimentátory s drogami).

Účinnost školního programu prevence drog závisí na řadě faktorů, např. obsahu programu, použitých přístupech, didaktice a způsobu provádění, struktuře, organizaci a plánování. Posledně jmenovaný faktor probereme ve třetí kapitole.

Ačkoli se do oblasti prevence a programů drogové výchovy na školách vkládá velké a potřebné úsilí, evaluace efektivních školních programů prevence drog ukázala, že jejich účinky na to, jak studenti vnímají drogy a chování spojené s drogami jsou signifikantní ale malé (Midford, 2001; Cuijpers, 2002). Ve většině případů skutečně došlo ke zvýšení míry jejich znalostí o drogách a jejich účincích, zároveň se do jisté míry zvýšil i věk začátku užívání (včetně alkoholu a tabáku) a snížila se frekvence užívání. Dále platí, že se tyto účinky časem vytratí, nejsou-li preventivní snahy zopakovány.

I přes tyto omezené účinky musíme vzít v potaz, že absence všech forem prevence by pravděpodobně vedla k vyšší míře užívání, užívání v rizikových situacích a sociálnímu vyloučení mnohem vyššího počtu mladých lidí. Ve studiích se ukázalo, že ve srovnání se scénářem, kdy by se neprováděla vůbec žádná prevence, se drogová prevence vyplácí v kurzu jedna ku čtyřem až pěti (tzn. že každé euro vložené do účinné prevence ušetří na nákladech na zdravotnictví a nákladech na (ušlou) produktivitu čtyři až pět euro) (Pentz (1998)).
Zobrazeno: 3679x