Školní rada

Cíl:
Rozvoj komunikace a sociálního učení

Způsob práce:
individuální, skupinová, práce celé třídy

Pomůcky, podmínky:
Archy obsahující profesní a lidskou charakteristiku členů školní rady (např. vedoucí rady – ředitel stavební firmy, členové: ředitel školy, novinář, lékařka, hudebník, policista apod.), prostora třídy má plochu ke hře skupiny (6 -8 osob), ostatní žáci představují diváky sedící okruhu okolo podia.

Čas:
45 minut (cvičení dává podněty i pro několik následných hodin)

Východisko:
Hraní rolí představuje nenásilnou formu konfrontace vlastních názorů a postojů s hranou rolí a rolemi ostatních aktérů. Hráč do dané role promítá obecně sdílené představy a charakteristiky a svůj vlastní pohled a způsoby chování. Hraní rolí poskytuje okamžitou zpětnou vazbu. Významem modelových situací není jen poznání širší variability řešení, ale též hlubší emoční prožitek vedoucí k rozvoji sociálního učení.
Školní rada představuje pro žáky reálnou situaci, kdy je školní rada seznámena s tím, že se na škole vyskytly drogy a hledá spolu s ředitelem způsob, jak nejlépe problém drog na škole řešit. Při řešení úkolů se žáci mj. uvědomují možnosti zúčastněných stran, slabé a silné stránky jejich školy, význam individuálního chování apod. Variací hry může být rada města, parlament apod.

Postup:
Učitel seznámí žáky s předmětem hodiny a způsobem, jakým se ho budou snažit společně řešit. Oznámí, že hledá pro každou roli ideální herce. Vyvěsí charakteristiku jednotlivých rolí členů školní rady (může to být úkol z předchozí hodiny, který zpracovávali žáci) a nechá žáky vyjádřit, kdo se podle nich k dané roli nejlépe hodí. Pro srovnání různých možností řešení a způsobů, jak se k nim při jednání dobrat, je dobré mít na každou postavu 2 herce a scénku přehrát 2 odlišnými skupinami.
Poté učitel požádá předsedu rady, aby vedl jednání, a až bude přesvědčen, že splnilo svůj účel, aby jednání ukončil.
Alternativní postup vychází z úkolu, kdy žáci nejprve vyjmenují profese a role osob, které by na škole (ve městě, ve státě) mohli situaci nejvíce ovlivnit, a tyto osoby udělají členy jednacího orgánu a obsadí dané role nejvhodnějšími hráči.
Žáci, kteří nehrají, jsou označeni jako např. členové užšího vedené školy, zastupitelé apod., jejichž úkolem je podat zprávu ostatním rodičům, tisku apod. o zásadních věcech, které byly na jednání rady projednávány, a řešení, která byla navržena.
Alternativou je také neuzavřené jednání „rady moudrých“ a přizvání zástupce (zástupců) žáků včetně těch, kteří mívají problémy se školním řádem.
Po ukončení scénky jsou dotazy a postřehy nejprve směřovány na „radu“, teprve poté jsou vyzváni „neherci“, aby komentovali, co viděli.

  • Co jste na práci rady a nalezených řešeních oceňovali?
  • Co se vám naopak nelíbilo?
  • Jak se vám role hrála a které momenty vám přišly těžké?
  • Napadlo vás něco k řešení daného úkolu, co jste si před jednáním rady neuvědomovali?
  • Jiné komentáře, postřehy, prožity apod.


Předmět diskusí by neměl být zaměřen pouze na výsledek řešení (nehledě na to, že se ho určité skupině nemusí podařit najít), ale na způsoby vzájemné komunikace, vzájemnou podporu, řízení jednání předsedou, podněcování diskuse apod., které mohou samy o sobě vytvářet vhodnou atmosféru pro tvořivost a bohatost řešení.

Závěrečné zhodnocení, vyzdvižení základních momentů hodiny, komentář učitele.

 

Autor textu: Mgr. Dušan Dvořák 

Zobrazeno: 4840x