Co řeknou naši

Cíl:
Rozvoj komunikace a soc. učení

Způsob práce:
skupinová práce, hraní rolí

Pomůcky, podmínky:
prostor třídy je upraven pro hraní rolí, volné listy A4, tužky

Čas:
45 minut

Východiska:
Hraní rolí je velmi účinnou formou sociálního učení. Osobní vstup do situace zanechává v žácích silnou emoční odezvu. Svou roli vedou k nějakému rozhodnutí. To lze následně komentovat, rozebírat a hodnotit. V modelových situacích můžeme rovněž reflektovat verbální a neverbální projevy, jejich soulad, vyváženost. Celkový způsob projevu, zda jím lze druhé na svou stranu získat, nebo je spíš odrazuje atd.
Úkol by neměl být formulován tak, aby vytvářel emoční zátěž znemožňující (strachem, obavou před zesměšněním apod.) vyjádření a práci s danou rolí a kontextem celé situace. V našem případě jde o vytvoření situace, která je ve škole reálná a relativně častá: „Jak pozvat do školy rodiče žáka, který bral drogy?“ Jak tuto situaci zvládnout nejlépe bývá totiž velmi častou otázkou učitelů na seminářích. Možná právě děti k tomu mohou leccos zajímavého říci a sami se přitom dozvědět něco „ze zákulisí“. O čem učitel přemýšlí? Proč danou věc dělá tak a tak?
Zakončení situace přenesením do domácího prostředí (scénka: rodiče – dítě) jakoby uzavírá kruh vzájemné propojenosti školy a rodiny, vzájemného ovlivňování. Není potřeba sdělovat, že pokud se žáci budou chovat podle školního řádu, do dané situace se nedostanou a že jim to měla hra připomenout, nebo podobný výchovný aspekt sdělit jako cíl hodiny. Žáci se tento přesah uvědomují i bez připomenutí a uvažují i o těchto souvislostech.

Postup a instrukce:
Žáci jsou rozděleni do skupin (5 -7). Je jim sděleno, že dnešní hodina bude více věnována těm, kteří je učí a vychovávají: rodičům a učitelům. Že stejně jako oni i tito dospělí zažívají chvíle, které mohou být velmi citlivé, náročné nebo dokonce stresové. A že pro daného učitele (nebo pro imaginárního učitele tohoto příběhu) jde o situaci, kdy vnímá kázeňský delikt a současně se bojí o zdraví žáka. A sdělit tyto věci rodičům také znamená říct něco, co může být vnímáno jako nepříjemné, očerňující rodinu, něco, co si rodiče vůbec nechtějí připustit apod. „Představte si, že jste učitel žáka např. v deváté třídě, kterého jste viděli před školou kouřit marihuanu. Podezření, které jste měli od jeho spolužáků a ostatních učitelů, se naplnilo a vy jste rozhodnuti o této situaci mluvit s jeho rodiči. Ještě než si zkusíme představit, jak takové setkání rodičů a učitelů může vypadat, zkuste ve skupinách najít nejlepší řešení, jak má učitel rodiče na setkání pozvat (dopisem, telefonem, žákovskou knížkou apod.) a co jim sdělit, aby je získal pro spolupráci.“ Práce dětí ve skupinách, prezentace výsledků mluvčím skupiny, komentáře.
Následně 1 -2 trojice postupně přehrávají scénku setkání učitele a rodičů (od zaklepání na dveře až po rozloučení). Po každé scénce následují otázky a komentáře nejprve k aktérům, poté se vyjadřují ostatní.

  •   Jak jste se cítili v dané roli?
  •   Co jste očekávali od schůzky a jak se vám to podařilo prosadit?
  •   Mohlo by mít setkání i jiný cíl?
  •   V čem si myslíte, že je schůzka s rodiči pro učitele odlišná?
  •   S čím odcházíte jako rodič domů?
  •   S čím odcházíte jako učitel do školy?


Následně 1 -2 trojice postupně přehrávají scénku setkání žáka a rodičů po příchodu ze školy.

  •   Jak jste s ve svých rolích cítili?
  •   Jednali by vaši rodiče stejně? V čem by to bylo jiné?
  •   Podařilo se rodičům získat jejich dítě pro nějaké řešení?
  •   Co navrhujete vy? Co považujete za úspěšný postup?
  •   Co se u vás obvykle stane, když někdo poruší pravidla? Když je porušíte vy?


Závěrečné zhodnocení, vyzdvižení základních momentů hodiny, komentář učitele.

Autor textu: Mgr. Dušan Dvořák

Zobrazeno: 4748x