Jak poznáme efektivitu?

Kdy je preventivní program efektivní a jak to poznáme?

Obecně lze říci, že program se považuje za účinný, pokud se podaří splnit jeho dlouhodobé a krátkodobé cíle. Za nejefektivnější se považuje ten, který tato kritéria splní s nejnižšími časovými, personálními a finančními investicemi. K tomu, aby se dala měřit účinnost, je ale třeba zajistit jasně definované dlouhodobé a krátkodobé cíle, musí být možno změřit vliv aktivit a proces implementace musí být transparentní.

Aby se zajistilo, že k měřeným výsledkům skutečně došlo v důsledku samotného programu, je třeba používat náležité metody monitorování a evaluace.

Zhodnotit účinnost školních programů prevence drog není tak snadné, jak by se mohlo zdát. Školy v západním světě sice mají podobnou strukturu, nejsou ale identické. Provést „tradiční“ odbornou evaluaci, jejímž předmětem jsou jedna či více škol, ve kterých probíhá specifický školní preventivní program, a jedna škola se použije jako kontrolní skupina, je poměrně obtížné. Jedním z problémů je, že kvůli rozdílům ve školním prostředí, struktuře, společenském klimatu, kultuře, procesu učení, a vedení se programy nikdy neimplementují (neprovádějí) stejným způsobem. Dalším problémem je, že školy nejsou uzavřený laboratorní systém. Studenti vedou poměrně aktivní mimoškolní život a jsou konfrontováni s řadou dalších zdrojů informací, zkušeností a problémů. Vliv těchto externích faktorů nelze změřit. Se stejným problémem se setkáváme i u kontrolních skupin, na které se preventivní program nezaměřuje. V životě studentů hrají výše uvedené externí faktory svou roli, jejich vliv a skutečný dopad ale nelze změřit.

Otázka efektivity školních programů prevence drog se i přesto stala námětem značné řady výzkumů, které většinou proběhly ve Spojených státech amerických. Účinný vědecky podložený preventivní program je program, po jehož implementaci dojde k (malým ale) vědecky významným změnám v chování a postoji studentů k (zne)užívání drog.

Ještě konkrétněji lze říct, že pod pojmem účinný školní program prevence drog rozumíme programy, které:

  • oddalují nebo brání začátku užívání drog (prvnímu užití) nebo snižují frekvenci užívání drog mezi studenty
  • snižují sociální a zdravotní rizika a možné škody způsobené užíváním drog mezi studenty, včetně ohrožení jejich fungování ve škole
  • zvyšují schopnost studentů činit informovaná a odpovědná rozhodnutí ohledně toho, zda a jak budou užívat drogy
  • mají dlouhotrvající výsledky.


Z logické perspektivy to znamená, že školní drogové preventivní programy, které mají za cíl pozitivně ovlivnit nejméně jeden z výše uvedených faktorů, a v dalších oblastech nemají pozitivní či dokonce žádné výsledky, se považují za neúčinné. Příkladem je program DARE (Drug Abuse Resistance Education – Vzdělávání v oblasti odmítání zneužívání drog), který v masivním měřítku probíhá ve Spojených státech. Tento program deklaruje, že je schopen snížit frekvenci nebo míru začátku užívání drog mezi studenty, nevykazuje ale žádné dlouhotrvající účinky či signifikantní vliv na užívání drog [Cuijpers & Bolier, 2000].

Jak jsme již naznačili výše, jedním z hlavních faktorů pro určení účinnosti školního programu prevence drog je, že program musí mít kvalitní design, musí být dobře naplánován a řádně implementován. Dalším důležitým předpokladem pro účinnost je, že každý školní program prevence drog je vždy nutno přizpůsobit kulturním, sociálním či politickým okolnostem i struktuře školy či specifické populaci jak v rámci školy, tak v jejím okolí.

pracováno podle holandského manuálu
„Making schools a healthier place“
Trimbos Institut, Utrecht 2002

Zobrazeno: 4324x