Charakteristika agresora

Často se v posledních letech diskutuje o stoupající agresi u dětí – je otázkou jestli agresivního chování přibývá nebo se mění jeho forma. Pro pochopení agrese/násilí (mezi příslušníky stejného druhu – jsou i jiné formy i užitečné) je dobré vědět:

Kde se v lidech agrese bere?
Ovlivňují ji faktory:

vrozený pud, jeho míra je geneticky daná, vrozená dráždivost nervového systému lze usměrňovat formy vybíjení, ale nelze odstranit
získaná vlastnost působením prostředí, výchova v rodině (nápodoba, identifikace s agresivním rodičem, zážitek kdy se agrese osvědčila) ve škole, v partě, vliv filmů atd., míra frustrační tolerance, toto lze ovlivnit a případně odstranit
biologická determinace získaná, těhotenství, porod, úrazy,chemické reakce v mozku, poškození spojení mezi mozkovou kůrou frontálního laloku s hlouběji uloženými strukturami.


Krátký úvod vývoje agresivity u dítěte

Projevy z vnějšku
v průběhu prvního roku života často křičí i když nemá hlad, pije hltavě, vyžaduje pozornost, špatně zažívá, nepravidelně tráví,
v mateřské škole hrubé chování, ubližuje druhým, plné síly, energie, pohybově je neobratné, nemotorné, nešikovné v jemné motorice (např. nechtěně rozmáčkne broučka), nedovede pohladit,
na prvním stupni základní školy je energické, pohyblivé, nemá rádo emocionálně hezké situace, ruší příjemnou atmosféru ve třídě, s nástupem puberty je vulgární a tvrdohlavé, odmítá autoritu, používá násilí k prosazení svého (nesouvisí s inteligenci!), nerado se učí, nemá příjemné pocity z procesu učení.

Vnitřní procesy integrace těla, citu a myšlení

asi do 7 let tzv. fáze Těla – důležité činnosti spojené se zajištěním existence (jídlo, pití, vyměšování), poději prozkoumává fyzikální síly světa a jejich působení na jeho tělo, pohyb, házení předměty. Potřebuje – doteky, hlazení, přiměřené fyzické zvládání období prvních vzdorů (pevné obětí – Dr. Prekopová).
asi do 14 let tzv. fáze Citu – samo ukazuje, že má pocity, snaží se hezky kreslit, recitovat, prožívá pocity sympatie a antipatie např.při pohádkách, pocity dokáže přetvářet v obrazy, rozvíjí se fantazie, obrazotvornost, vytváří se pojem krásna. Potřebuje – přiměřené pocitové zvládání vzdoru („Jsi hodný, máme tě rádi, když jsi zlý, nebudeme tě mít rádi“), pomáháme mu vyvolat pocity radosti nebo naopak pocity viny, které se stávají regulátorem chování.
asi do 21 let fáze Myšlení – formuje se úsudek, logické myšlení, důležitá je otázka pravdy (vnímané vnitřně, intuitivně, opravdovost existence - ne rozumové, objektivní), ostře vnímá rozpor činů a slov ze strany dospělých
Agresivní reakce (úroveň Těla) se objevuje proto, že chybí kontrola Citu či Myšlení – osobnost není integrovaná (takový jedinec může snadno unikat k drogám, zjišťuje, že mu pomáhají).


Zvládání agresivity

Agresi často předchází útok na některou z výše uvedených úrovní (kritika názorů, vyvolání negativních pocitů o sobě, útoky na tělesné zdraví jako je velká zátěž, bolest, nedobrovolný poslech hlasité hudby apod.). Opačnou reakcí může být i útěk – apatie. Integrovaný člověk dokáže tuto zátěž klidně přijmout, poučit se z kritiky, chápe chyby jako šanci zlepšit se, učí se vcítit do druhých.
Jak reagovat na agresi:
odsoudit čin, ale ne osobnost, problém je v chování žáka, nikoliv v něm samotném (žák je hodný respektu, není korelace mezi školní úspěšností a životní praxí),
nalézt na žákovi něco kladného a to rozvíjet (tzv. pedagogický optimismus),
cílevědomě, opakovaně a trpělivě pomáhat procvičovat všechny tři úrovně (Tělo – společná práce, pohyb, sport, City – společné výtvarné dílo, hry, Myšlení – v diskusích nacházet společné názory, postoje).

Výchovné zásady:
Určete hranice dříve, než budete vyžadovat jejich plnění.
Když vás vzpurně vyzve na souboj, reagujte s  důvěryhodnou rozhodností, je důležité, aby jste rozhodně, ale pro dítě neohrožujícím způsobem zvítězili (pozor na agresi vůči dítěti).
Rozlišujte úmyslnou neposlušnost, agresivitu a dětskou nezodpovědnost, nezralost (zapomnětlivost, bujná fantazie)
Po konfrontaci ujistěte dítě o své lásce (v rodině) a úctě (ve škole), vysvětlete svůj postoj k agresivnímu projevu chování.
Nepožadujte od dětí aktuálně nemožné.


Typologie agresorů

Agresorům často chybí vědomé pocity viny, trest vnímají jako křivdu, chybí náhled na nemorálnost svého jednání. Agresoři také často na ochranu svého sebepojetí popírají, vytěsňují realitu. Z obranných mechanismů převažuje racionalizace a projekce (vinu svalují na oběť, či obviňují oběť z toho, že je šikanovala ona). Za základní zdroj morální slepoty je považována sobecká a sebestředná orientace agresora, uzavřenost, vztahy prospěchářské, manipulující. Může být přítomna porucha typu LMD, násilí a nepřátelské chování v primární rodině.

Typologie založená na formě agresivního chování rozlišuje:
1.typ - hrubý, primitivní, impulsivní, se silným energetickým přetlakem, kázeňskými problémy a narušeným vztahem k autoritě, někdy zapojený do gangů páchajících trestnou činnost. Šikanuje tvrdě, nelítostně, vyžaduje absolutní poslušnost. V rodině často výskyt agrese a brutality u rodičů, agresor násilí jakoby napodobuje.
2.typ - slušný, kultivovaný, narcisticky šlechtěný, zvýšeně úzkostný, někdy sadistické tendence v sexuálním smyslu. Šikanování je cílené a rafinované, spíše ve skrytu, bez přítomnosti svědků. V rodině často náročný a důsledný přístup, až vojenský dril bez lásky.
3.typ - srandista, optimistický, dobrodružný, výmluvný, často oblíbený, vlivný. Šikanuje pro pobavení ostatních i sebe. V rodině nic specifického, obecně přítomna citová subdeprivace a absence duchovních a mravních hodnot v rodině.

PhDr. Lenka Skácelová

Zobrazeno: 8307x