Rozdíly dle pohlaví

Mluvíme-li o gender problematice, v našem kontextu máme spíše na mysli rozdílnost sociální, sociologické a kulturní situace mužů a žen, než rozdílnosti biologické. Především se zde jedná o stíženou situaci žen – uživatelek drog.

Gender – rozdílnosti mezi ženami a muži

Jedna z prvních otázek, která zaslouží pozornost, je poměr počtu žen a můžů užívajících problematicky drogy a to, jak využívají služeb. Zatímco na drogové scéně se poměr pohybuje okolo 2 mužů : 1 ženě, mezi klienty služeb pro uživatele drog je to již 3 muži : 1 ženě. Důvodem se podle celé řady studií zdá být rozdílný postoj veřejnosti (společnosti) k užívání drog u muže a u ženy. Žena v očích veřejnosti takovým jednáním jakoby více překračuje svoji gender roli. Ettore ve své knize Women and Substance Use (1992) upozorňuje na to, že žena, která užívá drogy, je vnímána jako double deviant (dvojí „deviace“ - tedy užívání drog a „překračování“ gender rolí). Tento problém je také umocněn skutečností, že si ženy častěji obstarávají peníze na nákup drog prostřednictvím sexuálního průmyslu. Toto vše může vést k mnohem větší stigmatizaci ženy užívající drogy, čímž se její cesta k hledání institucionální pomoci, kde musí vyjít alespoň částečně z anonymity, poněkud komplikuje.

Zřejmě první „průlom“ do pohledu na drogové služby v gender oblasti se stal, když Ministertsvo zdravotnictví ve Velké Británii v roce 1996 seznámilo odbornou veřejnost s výsledky studie DAWN, která přišla s velmi zajímavými ukazateli. Pouze 7% služeb nabízelo specifické programy pro ženy jako pro zvláštní skupinu. Tam, kde se tyto služby staly pevnou součástí nabízených programů, se však poměr mužů a žen využívajících nabídky služeb vyrovnal na 1:1. Tuto studii pak potvrdila celá řada další následujících studií napříč různými kontinenty.

Další problém, na který upozornilo EMCDDA, je nižší věk prvního experimentu s ilegálními drogami u dívek než u chlapců. Zdá se, že hlavním důvodem této situace je vliv vyššího věku partnerů na dívky. Tato upozornění pak vedla vlády ve Švédsku, Rakousku a Německu k uvolnění finančních prostředků pro specifické programy prevence, orientované pro velmi mladé dívky.

Za významné bývá považováno téma ženy a sexuální průmysl ve spojení s užíváním drog. Není však mnoho skutečně odpovídajících studií, které by tyto dva fenomény daly do souvislostí. Je sice pravdou, že celá řada studií upozorňuje na větší výskyt HIV pozitivních žen než mužů mezi injekčními uživateli drog. Zdá se však, že tím problémem není méně bezpečný sex praktikovaný ženami, ale spíše více rizikové užívání drog, vzhledem k již výše zmíněným skutčnostem stigmatizace žen uživatelek drog. Zde je však třeba zmínit potřebu kompetentních služeb, které jsou schopny reagovat například na potřeby ženy, která je HIV pozitivní nebo má hepatitidu a je těhotná, nebo se její dítě narodí také séropozitivní.

Vhodné je také upozornit na oblast komorbidity. Opět je tato oblast velmi málo prozkoumána a autoři píšící na toto téma se v oblasti gender a komorbidity příliš neshodují. To, co se však zdá jako velké téma v oblasti drogových služeb, je souvislost poruch příjmu potravy a užívání drog. Opět zde neexistuje mnoho přímo zaměřených studií, ale nápovědu lze hledat ve studiích populace léčených pro problém poruch příjmu potravy; ty poukazují až na téměř třikrát větší výskyt drogového problému v této skupině, než v obecné populaci. Další studie pak ukazují, že v populaci drogových uživatelů se výskyt problému poruch příjmu potravy ještě zvyšuje.

Tato oblast není dostatečně prozkoumána a také tento text není návodem, ale spíše souborem námětů, na které je třeba se zaměřit a jejichž řešení hledat. Jisté je však, že si ženy zaslouží pozornost v drogových službách jako skupina se zvláštními potřebami. Adekvátní reakce poskytovatelů služeb na tyto specifika by měla být přirozenou součástí dobré praxe.

Autor: Mgr. Jindřich Vobořil

Zobrazeno: 7544x