Testování ve škole

Testování ve škole

Testování přítomnosti drog v moči ve školách

Testování přítomnosti drog mezi žáky základních a středních škol je v poslední době často diskutovaným a kontroverzním tématem.

Vedení škol a pedagogové si většinou kladou ve vztahu k drogám (legálním i nelegálním) u dětí tyto úkoly:

- předcházet užívání drog u dětí nebo alespoň oddálit věk začátku užívání
- zajistit, aby se ve škole drogy nevyskytovaly a nešířily
- zajistit, aby děti nepřicházely do školy pod vlivem drog


První z těchto úkolů je věcí výchovy a primární protidrogové prevence a věnujeme se mu jinde na tomto webu.

Další dva úkoly jsou v zásadě problémem pravidel a kontroly jejich dodržování a zahrnují dobu školního vyučování a dalších aktivit, pořádaných školou. Ve školním řádu bývá zpravidla obsažena formulace podobná této:

Žákům je zakázáno užívání anebo manipulace s alkoholem a drogami v prostorách školy a jejím okolí a přicházet do školy pod vlivem alkoholu a drog.

Ač je toto pravidlo jasně zformulované a jeho význam zřejmý, potíže nastávají s jeho vymáháním. Ukazuje se, že při respektování základních práv dítěte a při snaze vytvářet ve škole atmosféru důvěry a otevřenosti žáků mezi sebou a k zaměstnancům školy, je nemožné zcela zabránit porušování těchto pravidel.

Nyní pravděpodobně nenajdeme žádnou základní a střední školu, o které bychom mohli prohlásit, že zde problém užívání drog vůbec neexistuje. Mnohde naopak propukl velmi razantně, zaskočil vedení škol a pedagogy a vyvolal dojem, že stávající mechanismy prevence a kontroly jsou neúčinné.

V této situaci je na místě důkladná analýza efektivity stávajících preventivních aktivit a zavádění dalších opatření - profesionály prováděná systematická primární prevence, spolupráce s rodiči, podpora volnočasových aktivit dětí, vzdělávání učitelů v drogové problematice, využití institutu školního psychologa (poradce), návaznost na pomáhající instituce, policii, oddělení péče o dítě, pedagogicko-psychologické poradny, atd.

Některé školy, aniž by důsledně využily standardních preventivních metod, zavádějí (nebo uvažují o zavedení) dalšího nástroje kontroly užívání drog mezi žáky a tím je screeningové testování přítomnosti ilegálních drog v moči. Očekávají, že toto opatření rychle a spolehlivě potvrdí či vyvrátí podezření na užívání drog, případné uživatele a experimentátory odradí od dalšího užívání z obavy před testováním a u žáků, kteří dosud zkušenost s drogou nemají, předejde možnému experimentu. Ukazuje se ale, že takové testování nese jisté problémy a rizika, která je třeba předem důkladně zvážit.


Problém č. 1: Co testem (ne)zjistíme?

Screeningové testy na přítomnost drog a jejich metabolitů mají většinou formu papírových proužků či destiček, napuštěných sloučeninami, které reagují s určitou drogou nebo skupinou drog anebo jejich metabolitů, rozpuštěných v moči. Test na jednu drogu (či skupinu drog) stojí přibližně 50-100 Kč, otestování přítomnosti nejčastěji užívaných drog vyjde na několik set korun.

Jedná se o kvalitativní testy – zjišťují, zda je droga přítomna či nikoliv. Test zachytí užití drogy řádově několik dní (u většiny nejčastěji testovaných nelegálních drog) až týdnů (u kanabinoidů).

Naopak tímto typem testů nelze určit, kolikrát byla droga užita, v jakém množství, jak dlouho testovaný drogu užívá, kdy přesně drogu užil. Některé drogy se takto netestují (LSD), jiné nelze zachytit již po 24 hodinách (kokain). Nelze takto ani ověřit, zda je testovaný akutně pod vlivem drogy (čerstvou intoxikaci nemusí test vůbec zachytit – test je negativní, pozitivní výsledek naopak může značit intoxikaci před několika dny). Akutní intoxikaci lze zjistit pouze z krevního vzorku vyšetřením v toxikologické laboratoři.


Problém č. 2: Spolehlivost testu

Testy od různých firem nejsou stejně spolehlivé. I za předpokladu, že máte k dispozici to nejlepší, co lze na našem trhu získat, je třeba počítat s tím, že se jedná o screeningové testy, jejichž účelem je zachytit všechny, kteří drogy užili, a to i s tím rizikem, že někoho test zachytí neprávem, tj. i když drogu neužil. Screeningové testy jsou totiž určeny k rychlému, snadnému a relativně levnému záchytu postižených a jejich úkolem je pouze zúžit testovanou populaci na několik málo jedinců, kteří pak budou testováni složitou, časově náročnou, drahou a přesnou metodou.
Základní nevýhodou testů tedy je, že mohou být falešně pozitivní (droga nebyla užita, přesto je výsledek testu pozitivní). Důvodem může být nedodržení pokynů výrobce při provádění testu, kontaminace vzorku cizorodou látkou nebo zkreslení výsledku užitím některých léků a potravin. Výrobci testů vydávají k testům rozsáhlé seznamy tzv. zkřížených reaktivit – tj. látek, které mohou výsledek testu ovlivnit třeba i po několika dnech, výjimečně i týdnech; patří sem např. antibiotika, léky na spaní, léky proti úzkosti a další. Test také může výrazně ovlivnit užívaná potrava – například pozitivita testů na heroin se vyskytuje po snědení makové buchty, neboť mák obsahuje stopy morfia.
Stejně tak může výsledek testu být falešně negativní (droga byla užita, ale test ji nezachytí). Většinou je to proto, že od užití drogy už uplynul delší čas nebo byla užita v malém množství. Existuje také mnoho látek, na jejichž zachycení screeningové testy neexistují.

V případě negativního výsledku testu obvykle není třeba dalšího vyšetření. Problém nastává v případě pozitivního testu. Testy, o niž tady píšeme, nejsou nikdy stoprocentně spolehlivé (a nemají např. váhu důkazu použitelného u soudu). Pokud je výsledek testu (např. na zjištění opiátů) pozitivní a testovaný užití drogy nepřizná, je třeba zaslat vzorek moči v dostatečném množství k ověření do toxikologické laboratoře a žádat konfirmační vyšetření a interpretaci. Laboratoř obyčejně znova provede sreening na speciálním přístroji a pokud se původní výsledek potvrdí, tak provede vlastní ověření – konfirmaci. Na jejím základě je toxikolog obyčejně schopen interpretovat, zda pozitivní nález je způsoben užitím drogy nebo zda se jedná o pozitivitu způsobenou léky či potravou. Také je většinou schopen odhadnout, jak dlouhá doba od užití drogy uběhla. Takové vyšetření však stojí několik tisíc korun a nejsou ho schopny provést všechny laboratoře.
Procento falešně pozitivních výsledků je sice malé, ale za zcela spolehlivé lze – kromě výsledku výše popsaného toxikologického vyšetření – považovat pouze přiznání testovaného, není-li ovšem vynuceno hrozbami nebo násilím.
Pokud tento postup zanedbáme, riskujeme, že se nechtěně dopustíme křivdy, která může mít dalekosáhlý dopad na další život testovaného.

Riziko falešného výsledku je vyšší všude tam, kde se testy neprovádí pravidelně a podle jasně definovaných pravidel. Interpretovat výsledek testu a doporučit další postup by měl odborník, který s tím má zkušenosti.


Problém č. 3: Okolnosti testování

Na pracovištích, kde se screeningové testy standardně provádí (např. specializovaná zdravotnická zařízení, terapeutické komunity pro léčbu závislostí) existují přesně stanovená pravidla. Ta určují, kdy a kde se testy provádějí, kteří pracovníci jsou k testování oprávněni, jak se vzorky skladují před odesláním do toxikologické laboratoře, jak je zajištěna hygiena a jak se nakládá s příslušným odpadem – zbytky vzorků moči, použité testy a příslušenství, jak se postupuje při pozitivním výsledku testu a jaká se o testování vede dokumentace. Významný je také problém důstojnosti testovaného, respekt k jeho studu při odběru moči.

Pochybujeme, že ve škole lze zajistit standardní podmínky pro testování. Příklad za všechny: aby byl test platný, musí být odběr moči proveden kontrolovaně. To znamená, že pracovník školy by byl nucen sledovat žáky při močení do „šampusky“, jinak může testovaný zaměnit vlastní moč za cizí, připravenou v nádobce uložené ve spodním prádle. Co je běžné u lékaře, bude v prostředí školy působit přinejmenším bizarně.


Problém č. 4: Spolupráce s lékařem

Aby se vedení školy vyhnulo výše popsaným komplikacím, může se pokusit smluvně získat k testování některé zdravotnické zařízení. To se ale pravděpodobně nepodaří hned z několika důvodů:

Plošné namátkové testování je - i bez nákladů na konfirmaci (potvrzení výsledku) v toxikologické laboratoři - velmi nákladné. Takové testování též nevychází z indikace lékaře a ten je proto nejspíš odmítne provést. V opačném případě mu vyvstane problém se zdravotními pojišťovnami a hrozí i kritika z odborných kruhů a úřadů, které považují plošné testování přítomnosti drog u žáků za nevhodné.


Problém č. 5: Souhlas rodičů

Testování na přítomnost drog je podmíněno souhlasem rodičů. Škola jej může získat např. na třídních schůzkách, kde je záměr testovat žáky (obvykle jednomyslně) odhlasován a rodiče jej stvrdí podpisem. Je ale třeba se ptát, zda rodiče mají o problematice testování drog dostatek informací (často nemá dostatek informací ani vedení školy) a zda si uvědomují všechny důsledky tohoto opatření. Pochybujeme, že se o tomto dá s ostatními rodiči a zástupci školy vždy svobodně diskutovat. Rodič, který vznese své námitky, může v ostatních vyvolat dojem, že „nemá čisté svědomí“. Tato situace tedy může nést prvky nátlaku a souhlas rodičů potom nelze považovat za zcela svobodný a informovaný.


Problém č. 6: Testování versus prevence

Těch, kdo experimentují s nelegálními drogami (většinou marihuanou), je v posledních ročnících základních škol a na středních školách překvapivě mnoho. V některých třídách je žáků, kteří mají menší či větší zkušenost s užíváním nelegálních drog, dokonce nadpoloviční většina. Proto by před zavedením testování bylo vhodné diskutovat o tom s těmi, koho se to týká nejvíc – s žáky školy. Je smutným faktem, že jich se na názor nikdo příliš neptá.

Odpor proti testování bude spíše skrytý (hlasitými protesty by na sebe konkrétní žáci příliš upozornili). Část z nich (experimentátoři, eventuelně uživatelé nelegálních drog, opět nejčastěji marihuany), bude mít oprávněné obavy z pozitivního výsledku testu. Zde se pro ně otvírá velký prostor pro zapírání a kamuflování: vyhnutí se testu, záměna vzorků moči a další „triky“ vedoucí k negativnímu výsledku, kalkulování s dobou možného záchytu drogy (u většiny drog několik dní, pouze u marihuany až tři týdny), atd. Známe případ, kdy se ve škole, která žákům oznámila záměr testovat, celá třída dohodla, že si před testem všichni zakouří marihuanu. Z toho plyne oprávněná obava, zda testování drog nepovede u experimentátorů a uživatelů k větší neochotě hovořit s dospělými o drogách a nenaruší působení jiných preventivních aktivit, včetně možnosti požádat pracovníky školy o pomoc.

Část žáků, kteří drogy neužívají, možná testování odradí od plánovaného experimentu (alespoň dočasně). Ale i tito žáci budou vystaveni stresu ponižujícího odběru moči a obavám z falešně pozitivního výsledku. Testování je zde zbytečné, neboť dobrých a stálejších výsledků dosáhneme méně drastickými a spolehlivějšími metodami primární protidrogové prevence.


Závěr:
Plošné testování přítomnosti drog v moči u žáků základních a středních škol nedoporučujeme. Jedná se o metodu, která je nespolehlivá, eticky pochybná a může paradoxně drogovou situaci ve škole spíše zkomplikovat.

Zobrazeno: 14404x