Dítě není dítě

Když dítě není dítětem.

Někdy se stává, že role některého dítěte v rodině se začíná čím dál víc podobat roli malého dospělého. Jsou to například velmi schopné a předčasně zralé děti.

Dostávají stále více nejrůznějších úkolů a zodpovědností, které velmi dobře zvládají a rodičům takto dělají radost. Mohou se například starat o mladší sourozence, přebírat stále větší část zodpovědnosti za domácnost a podobně. Dítěti potom nezbývá čas pro sebe, pro své dětské zájmy a dětské radosti. V některých případech potom s nástupem puberty mladý člověk jakoby začne dohánět všechno, co v dětství „promeškal“ a opět tu máme živnou půdu pro excesy v podobě drog a podobně.

Někdy si může rodič dítě vybrat jako svého důvěrníka ve sporech s druhým rodičem nebo členem rodiny. Jde o takové situace, kdy si například matka opakovaně stěžuje dvanáctileté dceři na manžela, nalézá v ní spřízněnou bytost při sdílení trpkých pocitů vůči své matce nebo tchyni. Dceru taková pozornost zpočátku těší, cítí se být poctěná takovou důvěrou, dozvídá se více tajemství a také cítí, že rodiči opravdu v tu chvíli pomáhá. Rozumem rozumí, ale srdcem se s touto situací vyrovnat nedokáže. Máma tímto způsobem vytváří s dcerou koalici proti otci, což ještě dál zhoršuje situaci v celé rodině. Dítě tímto způsobem může připravit o kontakt s druhým rodičem a zvyšovat napětí, které se v nějaké podobě nakonec projeví.

Zobrazeno: 4379x