Když vybíráte školu

Na co by se měl rodič ptát, když jde jeho dítě do nové školy?

1. Jakou má škola zkušenost s drogovou problematikou ve svých třídách?
Trochu podezření už může vzbuzovat odpověď - "u nás drogy nejsou". Zejména ve velkých městech je zřejmě, že na každé škole se najdou děti, které mají za sebou experiment - proto přiznání školy, že má za sebou zkušenost s řešením obdobného problému je spíše pozitivní - škola se nebojí otevřeně řešit problém.

2. Je ve škole někdo pověřen funkcí metodika prevence a má škola nějaké specifické programy prevence závislostí?
Metodik prevence má na starosti celou koncepci preventivních programů školy. Měl by být alespoň částečně vzdělán v problematice řešení problémů kolem závislostí, někdy je to jedinec, který pomáhá i aktivně realizovat školní program prevence.Současně by to měl být člověk, na kterého se rodič bez obav může obrátit, pokud má podezření v souvislosti s drogovým problémem ve škole. Program, který škola nabízí může mít několik podob - jednak jednorázové - nic neřešící aktivity jednak kontinuální program. Specifickou prevencí není jen bohatá nabídka kroužků a volnočasových aktivit - ty patří do nespecifické prevence.

3. Pokud se ve škole objeví droga - ve středních školách to není výjimkou, jaké má škola nástroje k řešení drogového problému?
Odpověď - se žákem/studentem se rozloučíme bez kompromisu, máme to ve školním řádu - napovídá, že škola nemusí diferencovat experiment, ke kterému sáhne dnes 70% středoškoláků, od závislosti toho druhu, že už se jedná o problém vyžadující terapii a dlouhodobé řešení; i tam poučená škola nabízí např. alternativu přerušení, léčby a následného návratu žáka/studenta.

4. V případě, že škola udává, že program prevence v nějaké podobě ve škole funguje, je na místě se zeptat,jakou podobu má.
Rodič se může dozvědět:
a) děti mají různé přednášky a besedy s odborníky - zejména na druhém stupni v rámci občanské a rodinné výchovy apod.: efekt podobných akcí je minimální, spíše děti povzbudí k experimentu, zejména, je-li veden zastrašujícím způsobem; dospívající jsou ve svém vývojovém období v odporu vůči autoritě a podobná forma je vede spíš k opaku přání dospělých.
b) ve škole je aktivní většinou některá z neziskových organizací, která nabízí preventivní programy.

5. Pokud ve škole probíhá program, nabízený organizací mimo školu, potom je na místě se ptát:
je to program déletrvající, nebo jsou to jen jednorázové aktivity? Nabízený program vedou odborníci, nebo lektoři z řad zacvičených studentů?
Ukázalo se, že nejvyšší účinnost mají programy dlouhodobé, kdy se ve třídách nemění lektoři - je to dáno tím, že jeden lektor při déletrvajícím kontaktu s dětmi dokáže s nimi vytvořit vztah důvěry a bezpečné prostředí pro řešení ožehavých témat.
V některých školách se forma preventivních programů zaměňuje za nespecifickou prevenci - která je jistě účinná - např. adaptační výjezdy prvních ročníků, není to však specifická prevence.

6. Nakolik jsou učitelé - zejména třídní, seznamováni s tím, co se ve třídách v průběhu programu děje?
Někdy se totiž objeví témata k řešení školou. Pokud škola vlastně neví, co se v programu odvíjí, je to také signál jistého formálního přístupu školy ke programu - nebo neprofesionality lektorů, kteří se z nějakého důvodu kontaktu s učiteli vyhýbají.

Autor: PhDr. Václava Masáková

Zobrazeno: 3851x