Pozdní příchody

Dítě opakovaně chodí domů pozdě v noci nebo až další den

Pozdní příchody jsou jedním z nejčastějších podnětů ke sporům s dospívajícími. Často vyplývají z toho, že dítě touží trávit čas tam, kde je momentálně spokojenější nebo by se před vrstevníky cítilo ponížené, kdyby poslušně šlo domů brzy nebo včas. Časy příchodů bývají také polem, kde se bojuje o moc a právo na vlastní rozhodnutí.

Kromě toho jsou však nedůslednost, nerespektování pevných hranic a chaotický denní režim velmi charakteristické pro uživatele drog. V minulosti toxikomanů můžeme najít dva extrémní přístupy – nadměrně liberální i rigidně přísný. Jde tedy o to zvolit takový režim, který odpovídá věku a zralosti dítěte a obecným zvyklostem v rodině a společnosti. Je vhodné, když se výrazně neliší od režimu vrstevníků v okolí nebo ve škole. Nemůžeme samozřejmě uvést tabulku vhodných příchodů domů v určitém věku. Takový systém si musíte jako rodiče vytvořit sami.

Pokud to nejde samo od sebe, mohou pomoci následující tipy:

  • nechte dítě, ať napíše svou představu denního režimu domácnosti včetně příchodů všech členů domácnosti i jejich domácích povinností
  • pohovořte si s několika rodiči stejně starých dětí o jejich zkušenostech s režimem, volným časem a příchody a odchody
  • obraťte se pokud možno (na třídních schůzkách) i na některé rodiče dětí, které vaše dítě zná
  • vybavte si vlastní zkušenosti s vyjednáváním s rodiči a tehdejší pocity
  • nebuďte na to sami – najděte si na to čas s partnerem
  • pokud jde o neřešitelné dilema, obraťte se s ním na odborníky v poradně, krizovém centru, nebo na psychologa – s konkrétní zakázkou k čemu chcete dojít

Připomínáme, že ...

Nadměrně liberální přístup je častějším problémem než pevné dodržování pravidel hry. Zvláště nebezpečnou kombinací jsou strategie typu: „ já to dnes večer přehlédnu, ale ty se pak už budeš snažit a budeš na mne brát víc ohledy...”

I zde platí pravidlo, že dítě má vzor v rodičích. Pokud některý z rodičů soustavně porušuje svá předsevzetí, je nedůsledný nebo nezodpovědný, je třeba se souběžně věnovat tomu, aby se v tomto ohledu změnil. Neznamená to, že bychom se měli nechat dítětem vydírat (až se změní táta, změním se i já), ale pozitivní změnu v tomto ohledu dítě nepochybně zaznamená a může mu v jeho snaze pomoci. 

 

Autor textu: PhDr. Martin Hajný

Zobrazeno: 4069x