Když otec nechybí

Muž v rodině – zdroj potenciálu

Titul této kapitoly je provokativní, neboť je přesně v duchu výhrad, výčitek a obviňování, které ženy vyjadřují v hádkách nebo konzultacích nad problémy s dítětem: „jsi málo doma”, „pořádně s klukem nepromluvíš”, „teď je jasné po kom je”, „nehneš ani prstem a všechno necháš na mně” a podobně. Typickou reakcí na takové řeči bývá to, že muž najde zase jiné výhrady vůči manželce: „ze všeho děláš problém”, „myslíš, že ty scény mu pomůžou?”, „snažím se vydělávat, co je na tom špatného”, „jsi hysterka, prostě to neřeš” a další.

Role muže pro zdravý vývoj dětí je však velice důležité téma a v současné měnící se stavbě rodiny navíc i častý problém. Po letech praxe jsem totiž přesvědčen, že v této věci lze tvrdit jednu z mála obecných věcí: dostatečné zapojení otce do péče o děti již od mladšího věku a odpovídající podíl jeho vlivu v dospívání lze sledovat v rodinách dětí bez velkých výchovných problémů či užívání drog. Na druhé straně je chybějící, nedostatečný nebo problematický vliv otce velmi často průvodním znakem rodin, kde se tyto problémy objevují.

Zatímco matky se u psychologa často setkávají s více či méně otevřenými radami, aby se o dítě tolik nestaraly, daly mu více prostoru i odpovědnosti, problém mužského výchovného vlivu spočívá spíš v nadměrném odstupu, nadměrně kritickému přístupu na jedné straně a izolaci od rodinných záležitostí na straně druhé. To, co otec do rodiny přináší, je totiž zcela jiného druhu, než to, co má k dispozici matka.

  • Umí k problémům přistupovat častěji racionálně („prostě se to musí udělat, tak se to udělá...”, „chci, abys to tak dělal, pak se budeme dohadovat o dalším...”).
  • Jde mu snáze některé věci zdravě odlehčit, uklidnit druhé tím, že bude lépe, odvést pozornost od nepříjemných stavů humorem nebo aktivitou.
  • Pro dcery bývá prvním mužem v jejich životě, kterého mají rády, podle kterého posuzují možné partnery a podle jehož zájmu hodnotí i samy sebe.
  • Pro syny bývá průvodcem světem mužů, koníčků, strojů, sportů a boje. Bez jeho síly, odvahy, trochy bezohlednosti a humoru je pro kluky mnohem složitější stát se mužem.


Vztah k drogám jako společenskému jevu, na kterém se lámou některé otázky morálky, etiky a filosofie spolu s čistě zdravotními tématy je nepochybně něco, o čem by měly mít děti možnost mluvit právě s otcem. Měl by si proto o tom něco myslet, být ochoten o tom hovořit a také naslouchat. Když se z tématu drog v rodině stane jen občasná matčina otázka plná obav: „a ty bys snad nic takového nebrala, že ne?”, a otec se omezí na pouhé a nedůvěryhodné zabručení: „to bych tě asi zabil”, nejde o dobrou prevenci, ale zakládání typické půdy pro vznik problémů.

Zde je proto několik poznámek či tipů pro rodiče

  • Je skvělé, když matka umí otce získat a svést k tomu, že se začne zajímat o děti co nejvíc a podporuje ho, aby se v tom cítil dobře. Výčitky v tom mnoho dobrého neudělají.
  • Velice pomůže, když otec dokáže do své práce, koníčka zaangažovat děti. V patnácti ale může na takové pokusy být už pozdě.
  • Když otec ponechá dceru ve výhradní péči a sféře matky (obvykle na počátku dospívání), může ji připravit o cenný rozměr rodičovské péče, který pak obtížně hledá u matky a případně budoucích partnerů.
  • V mnoha mužích dřímá skrytý „pán tvorstva” – tato dominance je ale často zesměšňovaná díky tomu, že se může projevovat v malicherných nárocích (zaměří se na kontrolu účesu syna, zavírání zubní pasty nebo hranici 500,-Kč nákupů). Rozhodný, autoritativní a spravedlivý zásah do problémů s výchovou však je něco, co může všem pomoci a když se podaří, je to koneckonců i příjemné vědomí.

Autor: PhDr. Martin Hajný

 

Zobrazeno: 7647x