Domácí práce

Ačkoliv to nadpis trochu naznačuje, nejsou nejlepší prevencí problémů s drogami domácí práce. Ale nějak se jich to také týká. Již několikrát jsme se zmínili o tom, že jasná komunikace a přesné vymezení určitých pravidel hry tvoří obecně zdravé prostředí v rodině. A už jen proto, že při většině problémů v dospívání se téma domácích prací objevuje, nezbývá než uvažovat o tom, čemu je dobré v této oblasti věnovat pozornost a případně i něco změnit.

Nejdřív si musíme uvědomit, že rodiny se od sebe mohou značně lišit svou tradicí, složením, možnostmi, věkem a založením dětí a mnoha dalšími rysy – neexistuje proto obecná pravda o tom, kdo a jak se má na domácí práci podílet.

Cílem rozumného a efektivního rozdělení povinností v domácnosti je to, aby i v této oblasti mohlo někdy dítě dosáhnout pocitu ocenění, uspokojení a učit se odpovědnosti. Stejně tak je to důležitý prostor, ve kterém se učí překonávat nechuť, stres, fyzickou únavu. Děti takové situace staví do role pozorovatelů bitvy mezi rodiči, ve které mají tendenci zaujímat postoj neutrálního či znechuceného diváka, spojence ztrápené matky nebo otráveného otce anebo se mohou snažit situaci vyřešit nadměrnou poslušností či naopak zlobením.

Když dojde k tomu, že většina prací se nahromadí u jednoho člověka, vytváří se tím několik hlavních rizik. Ten, kdo pracuje nejvíce, může si připadat jako morální soudce všech a je pravděpodobné, že začne mít na ostatní značnou zlost. Cokoliv potom řekne, bude citelně agresivní a vyčítavé. Dalším rizikem je, že pokud dítě a nebo dospělý nemusí dělat nic, mohou ztratit pojem o realitě, o tom co vše je třeba udělat, aby se mu dobře žilo. A v neposlední řadě, kdo nic nedělá, nic nepokazí, ale také se vůbec nic nenaučí.

Co lze tedy doporučit?

  • Vzhledem k věku dítěte stanovit jeho podíl na domácích povinnostech. Jeho díl by měl být zvláště zpočátku kontrolován a především oceňován. Nejhorší možný přístup je naznačená kritika a postoj: „ukaž, radši si to udělám sám/sama!”
  • To samé je však třeba udělat i pro ostatní členy rodiny. I pokud je pracovní nebo studijní vytížení někoho takové, že mu to neumožňuje podílet se na chodu domácnosti, je dobré o tom mluvit a vyjádřit se k tomu.
  • I pro ostatní platí, že čím je práce samotná pro někoho neuspokojivější, tím víc je třeba ocenit, že ji dělá a překonává tak sám sebe ve prospěch druhých.
  • Tak jako rozsah a druh prací se mění, i věk a schopnosti dětí se vyvíjejí. Proto je důležité čas od času se zastavit, probrat společně, co kdo a jak dělá, a znovu práce přerozdělit. Ačkoliv je jednodušší, když takové rozdělení dělá jeden člověk, je vhodnější, když se o tom shodnou rodiče. U dospívajících je dalším krokem debata s nimi.

Autor: PhDr. Martin Hajný

 

Zobrazeno: 7825x