Čas jen pro dospělé

Toto doporučení úzce souvisí s předcházející částí. Některé rodiny trpí zvláštní „poruchou” – neexistují v nich žádná jasná pravidla ani pomyslné hranice mezi tím, co komu patří, kde kdo s kým může být sám a podobně. Obvykle říkají, že to tak je odjakživa a vlastně to každému vyhovuje.

Po delším a podrobnějším hovoru se začne ukazovat, že to v určitém ohledu vlastně vadí každému. Nikdo si totiž není jist ničím – tátovy noviny mohou ležet všude, stejně jako synův skateboard, děti chodí do ložnice rodičů, když si jdou ráno pro své věci do jejich skříně. Rodiče vstupují do pokoje sedmnáctileté dcery bez klepání, kdykoliv jí potřebují něco sdělit nebo si vzít špinavé prádlo atd.

Jedním z důsledků takového stavu věcí může být i to, že sami rodiče nemají k dispozici místo nebo čas, který by mohli trávit spolu bez dětí. Po delším soužití obvykle nepotřebují partneři spolu trávit tolik intimního času. Pokud však tato možnost zcela chybí, může to mít nepříznivý vliv na jejich citový vztah, ale i na možnost pravidelně probírat praktické věci, které se týkají chodu domácnosti a výchovy dětí. A to pak může být značná komplikace v kritických chvílích, kdy je dítě ohroženo drogovou závislostí.

Dalším důvodem pro vytvoření takových momentů je to, že fungující partnerský vztah rodičů je dětem i dospívajícím také určitým vzorem pro budování jejich postojů k partnerství. Pokud dítě vidí, že rodiče si nedokážou vymezit prostor pro svůj partnerský vztah, může ho to také nepříznivě ovlivnit.

Ať už „preventivně” nebo alespoň v kritických okamžicích je proto důležité dbát na to, aby existovaly chvíle, kdy spolu rodiče jako partneři mohou být sami – a to nejen pro řešení problémů, ale i pro příjemné chvíle. Někdy stačí krátký čas večer nebo jeden volný večer v týdnu, někdy proto mají vytvořen jiný zvyk - chodí spolu běhat, sednout si na pivo, kouří na balkóně, povídají si před spaním. Není totiž dobré obětovat veškerý prostor i čas druhým či dětem. Jak zní stará poučka: aby člověk mohl pomáhat druhým, musí se umět především postarat o sebe.

Autor: PhDr. Martin Hajný

Zobrazeno: 13117x